ND: Létající kuličky v modré místnosti

[mhi]

Už nevím jak to začalo, ale došel jsem do místnosti v nějakém domě, a najednou proti mne “doskákaly” ocelové kuličky z kuličkového ložiska (tak 3-5mm průměr). Tak jsem je odhodil, ale ony se mi vrátily (asi odraz od stěny). Chvíli jsem si s tím hrál, házel jsem všechno co na mne lítalo zpátky. Najednou se odraz od stěny změnil spíš v takový pocit, že jsem v pulsujícím magnetickém poli, které mi ty kuličky vrací zpět ještě dřív, než se odrazí od protější stěny. A kuličky se množí, prostě jich je úplná sršť. Když mi vrazí do obličeje, tak to ani moc nebolí, oko mi to ve snu kupodivu nevystřelilo. Zjistil jsem, že je daleko zajímavější je nevracet a pokoušet se je udržet v oblečení. Jenže ono to pulsující magnetické pole kromě toho, že je proti mne házelo mi je i vytrhávalo z rukou, kapes, apod.

Něco se muselo stát, protože najednou vcházím do další místnosti. Se mnou tam leze spousta lidí. Místnost je celá sytě modrá, modro-bíle osvětlená. Jako magická divadelní scéna, je to nádherné. Hraje v ní hlasitá rytmická hudba (tu melodii jsem si byl schopen “přehrát” i po konci snu, neuvědomuji si, že bych to někde slyšel, a byla pomérně propracovaná, i kdyź se opakovalo dokola cca 10 taktů). Do rytmu hudby začínají lítat kuličky a dělám to co předtím – snažím se jich ze vzduchu co nejvíce “vysbírat”. Snaží se to s větším či menším úspěchem dělat i ostatní, mají z toho podobné pocity jako já. Jsme jako malé děti. Jak jich mám plnou bundu, magnetické pole mi je vytrhává zpátky a děje se to co předtím, marný boj, kdy nové kuličky nemá cenu vychytávat, protože stejné množství mi je ihned vytrženo pryč. Jsem bombardován kuličkami, magnetické pole mne “tahá” do rytmu hudby (za ty ocelové kuličky, kterých mám u sebe už moc) a neskutečně si to užívám, stejně jako ostatní.

Najednou BUM, uvědomuji si, že jeden technický problém by šel velmi elegantně vyřešit určitou cestou, scéna se mi ruší, hudba sice hraje dál, ale místnost se rozpadla, lidi zmizeli, kuličky nelítají a já si uvědomuju, že se mi to celé zdá, přemýšlím o tom “řešení technického problému”, který v reálném životě ale přece vůbec neřeším … a pomalu se probouzím. Uvědomuji si, že dýchám zrychleně, zhruba do rytmu té hudby, která mi ještě dohrává (je to takový polospánek) a říkám si, jestli jsem získal ve spánku nový hudební talent – komponování, nebo to je existující melodie. Takový mix rocku a moderní technické rytmické hudby. Po probuzení mám velmi dobrou náladu, takovou až euforickou.

Řekl bych, že tento sen a jeho kuličky měly mít jiný význam, ale ten jsem záměrem změnil na neskutečně příjemný, hédonistický. Přestože jsem nebyl lucidní!