mhi: byl jsem jen bod vědomí v prostoru, když jsem se podíval pod sebe, žádné nohy, jen jsem se tam vznášel asi metr nad zemí a rozhlížel se. Ten muž mluvil sám, byl to monolog, já jsem si po probuzení zážitek hned nezapsal, protože jsem byl unavený a usnul jsem běžným spánkem, Většinu toho sdělení jsem bohužel zapomněl. Mluvil na mě velmi emotivně, z toho jsem dostal strach a řekl si, že se chci probudit. Nevím, jak to máš ty, když se chceš ve snu probudit, ale já to mám tak, že většinou perfektní audio i vizuál začnu silou vůle pozvolna ztrácet. Jako bych v realitě začal pomalu zavírat oči a ucpávat uši, až je zavřu úplně a vnímání snového prostředí zcela zmizí, tma tvrá pár vteřin než otevřu fyzické oči. S tím jsem v té vizi začal, obraz i zvuk pozvolna začal mizet, ten muž to poznal a s naléhavostí ve tváři napsal holí do písku ty hesla. Dost mě překvapilo, že to bylo anglicky, sám jsem si nebyl jistý, jak se vlastně Bangladéš píše anglicky, mrkl jsem až na netu. Jinak, i když obraz i zvuk mizel, stále jsem to viděl perfektně čistě. Jak slova do písku vepsal, rychle se na mě podíval s výrazem naléhavosti, jestli jsem si text přečetl a jestli je pro mě čitelný. Přikývl jsem a probudil se.
Za dveře jsem několikrát nahlídnul, viděl jsem velkou chodbu, o zeď opřené jízdní kolo (tak z 50. let 20 stol.), vysoké schody vedoucí do patra. Atsmoférou šlo vždy o slunečný, klidny den (velkým oknem na chodbu vnikalo jasné denní světlo). Chtěl jsem vyletět po schodech nahoru, ale strach mě vždy zlomil a já se ve stresu chtěl probudit. Zajímavé je, že vlivem stresu mé LD nekončí, musím se chtít probudit sám, pak teprve začne obraz mizet a já procitnu. V minulosti můj LD končil samovolně jen málokrát, řekl bych co by na prstech dvou rukou spočítal. Ve většině případů jsem se po nějaké době chtěl probudit sám. Myslel jsem dlouho, že to takto funguje u všech lidí, ale dost z vás popisuje, že se naopak snažíte zážitky prodlužovat co to jde, ale budí vás to samo. To je zajímavé, v tom to mám zřejmě jiné. Jinak MHI, ta snaha číst v kontextu symboliky, hledání souvislostí, to máme podobné. Já byl tedy ale zřejmě méně úspěšný, nikdy jsem ty schody nevyšel, nechal jsem toho, úroveň stresu byla moc vysoká, nad míru únosnosti. Nicméně, těch symbolických vizí jsem měl víc, můžu pak zase popsat, až bude čas, přijde mi to zajimavý. Takže kdybys ve svém archívu našel taky podobné zážitky, které případně nevadí, že napíšeš na veřejné forum, rád si přečtu.
uvidíme, co přinesou další noci. Každopádně byl tento zážitek natolik intenzivní, že si začnu zapisovat sny a budu se snažit s LD opravdu začít pracovat.