Snové postavy

[Coatl]

Já to pochopil, jen mi to přišlo jako dobrý přirovnání

[Refly]

Jo takhle, tak to jsem zase nepochopil já, pardon.

[Lelkoun Soví]

Ty to lucidní snění koukám bereš hodně hedonisticky, Lelkoune A nezneklidňujou tě představy, že možná reálně lezeš tomu člověku do nějakýho astrálního prostoru? (Pokud si vzpomínám, tak je to nějaká skutečná známá osobnost, za kterou pořád pálíš.) Ta dáma v kostýmku je výborná. Možná je to tvoje autocenzura, a možná je to skutečná jeho osobní obrana.

Zajímavá myšlenka, když jsem to rozebírala s kamarádem, napadlo ho to samé. Vysvětlovalo by to zvýšenou inklinaci známých osobností k návykovým látkám a sebevraždám . V mém případě ale nebezpečí, že bych "astrálně uháněla" někoho reálně existujícího, nehrozí. Jedná se o fiktivní postavu, dokonce to ani není člověk, takže předpokládám, že je vše v pořádku...

[Coatl]

To s těma sebevraždama známých osobností je zajímavej postřeh

Jedná se o fiktivní postavu, dokonce to ani není člověk, takže předpokládám, že je vše v pořádku...

No pěkné, jeden vyhledává poníky, další by si to ráda rozdala s Ferdou Mravencem Že bych zkusil Berušku?
Ale vážně, ani tady bych si nebyl tak jistej. Nejdřív jsme si položili otázku, jestli daná snová postava je identická s reálnou osobou z tohoto světa, kterou má reprezentovat. To tedy nehrozí. Ale pořád nemůžeš utéct před otázkama základnějšíma, a to: (1) Jsou snové postavy opravdu jen naše výtvory, nebo mají nějakou reálnou, nezávislou existenci? A (2) Nemůžeme si tím sami nějak uškodit, pokud jednáme proti vůli snových postav? Pokud děláme něco, co bychom považovali za špatné, kdyby postavy byly reálné?
Ta první otázka je spíš metafyzická a můžeme jí klidně ignorovat, ale vyplývá z ní ta druhá, a tu už úplně ignorovat nemůžeme. Ostatně, ta druhá otázka se nabízí, i když si snové postavy interpretuješ bez "ezoteriky", jako části naší psyché.

Já ve svých prvních několika LS řádil jak pominutej. Bylo to dycky takový automatický rozjaření. Zkoušel jsem znásilňovat, na co jsem přišel, a u těch mužských postav jsem zas nikdy neměl daleko k ráně - jen tak pro radost, co to udělá. Nebo jsem snové postavy prostě ignoroval, i když na mě třeba mluvily, a jel si to svoje. Pak se mi zhoršila kvalita i frekvence lucidity a začal jsem přemejšlet, jestli to není tím, jak s těma snovákama nakládám. Ať už to tím bylo, nebo ne, už jsem se zařek, že je budu brát víc jako skutečné - taky proto, abych měl skutečnější zážitky, víc propojený s realitou. Ale Ty se nenech rušit a klidně pokračuj

[mhi]

Trochu jsem se ztratil v tematu (nemam ted' cist vsechny posty a hledat v nich myslenky), ale mel bych jednu poznamku:

Vezmeme-li, ze sny maji jako jednu ze svych funkci sebe-rozvoj (takovy simulator reality), muze byt neuvazena prace se snovymi postavami (a celkove snem, resp. symbolickymi objekty v nem) dost fatalni.

U sebe jsem vypozoroval, ze me nevedomi jde casto naproti tomu, co plni svuj ucel - mam spoustu snu, kde ziskam nejak automaticky luciditu. Vizualni sen se tim casto rozpadne, jako kdybych mel "vyssimi" funkcemi dozpracovat ten sen primo. U toho se mi taky parkrat stalo, ze jsem v takto zmenenem stavu vedomi uvazoval nad nejakou veci a do toho mi treba naskocila nova souvisejici snova scena, ktera moji myslenku osvetlila. Hodnekrat se mi taky stalo, ze po takovem snu jsem byl v urcitem smyslu "jiny clovek" (zmizel mi treba nejaky strach, prestal jsem neco delat, atd.). Ty zmeny jsou v tomto pripade dost vyrazne.

Druhe pozorovani ktere mam je, ze LD/ASC jsou casto ovlivneny strachem (mam-li strach z nejakeho typu ASC ci neceho v LD, nebude se mi to dit - az na jednu vyjimku, kdy "snovač" chce, abych se strachu odnaucil a pak mi to do snu naopak davkovane strka).

K tomu bych jeste dodal, ze prestoze je mozek pomerne slusny "bastl" (jednotlive komponenty jsou na sebe "nalepeny" vyvojem), verim na to, ze v prirode ma naprosta vetsina veci pomerne hluboky smysl. A ma smysl i to, ze nemame kazdy sen lucidni (ze se v ND chovame jako deliriozni psychotici), pripadne se lide neumi "vystrelit" do ruznych zmenenych stavu vedomi. Tyto "neobvykle" stavy je myslim casto mozne navodit az po urcite dobe, kdy zacnou mit nejakou funkci, nebo osoba dojde k urcitemu stupni zralosti pro dany stav.

[Lelkoun Soví]

Ale pořád nemůžeš utéct před otázkama základnějšíma, a to: (1) Jsou snové postavy opravdu jen naše výtvory, nebo mají nějakou reálnou, nezávislou existenci? A (2) Nemůžeme si tím sami nějak uškodit, pokud jednáme proti vůli snových postav? Pokud děláme něco, co bychom považovali za špatné, kdyby postavy byly reálné?

Nene, já před ničím neutíkám, Tvoje otázky mě totiž netrápí. Snováky, alespoň ty své, považuju jednoznačně za produkt mojí psychiky a myslím si, že většinou přesně poznám, co jsou zač, natolik dobře se znám. Můj snovák si dá jistě časem říct sám, jde jen o to, překonat pár nepříjemných vzpomínek a konrétní mentální blok, vytvořený na jejich základě. Dokonce to považuju za jistý druh terapie a hodlám na tom pracovat dál (divné, já vím, ale mám takový dojem, že divní jsme tu tak trochu všichni ).

No pěkné, jeden vyhledává poníky, další by si to ráda rozdala s Ferdou Mravencem Že bych zkusil Berušku?

A když už jsme to nakousli, myslím (možná se ale pletu), že sny jsou nejspíš jediným místem, kde člověk může dát naprostou svobodu svým fantaziím (pokud ne, bylo by to podle mě hodně smutné) - no a tohle je jedno z mála míst, kde si o tom můžeš (česky) aspoň trochu pokecat. Přijde mi od Tebe malinko nefér dělat si z toho legraci... Jo a za Ferdou tedy nepálim, že Tě napadl zrovna on?

[Refly]

Jo no, tady se musím Lelkouna zastat. V LD prostě může každý z nás dělat prakticky cokoliv, co si dokáže představit - a druzí by se mu za to neměli "smát" nebo si z toho dělat legraci.

Každý z nás chce LD využít k něčemu jinému a to se mu více nebo méně daří a žene/motivuje ho to dál. Takže by to chtělo spíše podporu.

Takže nám pak řekni jaké to bylo s Beruškou, ju?

[Lelkoun Soví]

Já jsem nakonec Coatlovi docela vděčná, protože - zřejmě díky včerejší výměně názorů - jsem se dneska nad ránem (po 10ti měsících více-méně nezdařilých pokusů) konečně se svým snovákem někam dostala. Byl veselý a dobře naladěný . Nevím přesně, co se změnilo, řekla bych, že moje podvědomí záměrně zafungovalo Coatlovi na just... Tohle fórum jsem od začátku považovala za velmi užitečné

K tomu bych jeste dodal, ze prestoze je mozek pomerne slusny "bastl" (jednotlive komponenty jsou na sebe "nalepeny" vyvojem), verim na to, ze v prirode ma naprosta vetsina veci pomerne hluboky smysl.

Ráda bych věřila, že jak píšeš "v přírodě má většina věcí hluboký smysl", ale nesdílím tento názor. Naopak - mně se zdá, že příroda funguje na principu pokus/omyl. Tedy alespoň ta příroda jak jí chápeme a vidíme kolem sebe na naší úrovni reality. Je otázka, zda jsme předurčeni někým, nebo něčím, se touto cestou (tedy metodou pokusu a omylu) někam dopachtit (k vyššímu vědomí, např., pochopení vesmíru aj), nebo je to prostě jen dílo náhody bez hlubšího smyslu (to bych nerada). O tom by se jistě dalo sáhodlouze diskutovat.

Tyto "neobvykle" stavy je myslim casto mozne navodit az po urcite dobe, kdy zacnou mit nejakou funkci, nebo osoba dojde k urcitemu stupni zralosti pro dany stav.

Já mívala spontánní LS už jako dítě (pak to nějak samo přešlo) a nemyslím, že bych v té době dosáhla nějakého stupně zralosti. Trpěla jsem celou řadou spánkových poruch, vč. spánkové paralízy a nočních děsů. Taky jsem měla pár mikro-epileptických záchvatů. Všechno zmizelo cca do sedmi let.

[mhi]

Priroda zcela urcite funguje na principu podobnem heuristickemu hledani, nebo v horsi variante pokus-omyl (kdyz neni kriterium pro hodnoceni uspesnosti v prubehu). Jenze vysledkem je prave ten stav, kdy preziva to lepsi a horsi je potlaceno a o tom jsem psal.

Pokud jde o druhy bod, tak u deti to je myslim jinak, existuji ruzne extremy a "anomalie", protoze dite nema dostatecne regulacni mechanismy. Ja mam WILD taky od detstvi, nekdy v cca 10ti letech si pamatuji, ze jsem se zacal uspavat tim, co moudri lide vymysleli jako "autogenni trening" (az na drobne odchylky to je podobne). Ale rozhodne to nebylo tak, ze bych se od pocatku dokazal odrelaxovat az do hypnagogie a pak prejit do snu, tato schopnost byla postupna (v tech 10ti uz jsem mel vsechno).

Muj dojem je, ze u fenomenu "rozpadu ega" (ASC desintegrace struktur ega) se ego samo takovemu stavu brani (jedna se o jeho docasny zanik = smrt) a k jeho dosazeni je potrebna bud' intoxikace, dlouhodoba meditacni praxe, nebo takova predchozi zkusenost (ta prvni zrejme "prenastavi" psychiku tak, ze dalsi zazitky tohoto typu jsou mozne). K tomuto jsem miril.

[Coatl]

Ahojtež! Měl jsem teď (a bohužel pořád mám) spoustu práce a nestíhal jsem vůbec myslet na sny. (Fakt se člověku nějak nezdaj, když na ně nemyslí!) Proto jsem sem taky nechodil. Jinak ale považuju za škodu, že jsem zanedbal tak zajímavý diskusní téma, a chci se k tomu brzo vrátit.

Lelkoun se doufám mezitím stal pravidelnou milenkou své vysněné postavy. A co poníci, Refly? Já berušku zatím nepřefiknul a asi s ní ani nebudu marnit čas. To bych si moh dovolit, kdybych měl několik LS do týdne. Když už nějakou tu exotiku, tak bych možná vyzkoušel nějakou (polo)kočkovitou šelmičku, ostatně, už jsem měl v životě několik snů, kde se k tomu schylovalo...